ANATOMIE OKA

03.11.2019

Stavba lidského oka je plně přizpůsobena potřebě zaostřit paprsek světla na sítnici (latinsky retina). 

Všechny části oka, přes které paprsek světla prochází, jsou průhledné, aby minimalizovaly ztráty dopadajícího světla. 

Světlo vstoupí přes rohovku, do oblasti vyplněné komorovou vodou (aquaeus humour), a dopadá na čočku skrz panenku (zornice, zřítelnice). Ta reguluje množství procházejícího světla tím, že se pomocí svalů (duhovka, iris) roztahuje nebo zužuje. Pomocí svalů je také aktivována čočka, která zaostřuje paprsky, aby se sbíhaly přesně na sítnici, kde vytvářejí převrácený obraz. 

Celá zbývající oblast oka je vyplněna sklivcem, který udržuje v oku stálý tlak a tím i tvar. Na sítnici dopadající světlo způsobuje chemické přeměny ve světločivných buňkách (tyčinky a čípky), které vysílají elektrické impulsy zrakovým nervem (nervus opticus) do mozku, kde se výsledný obraz vidění vytváří.